Pár řádek o Trampíkovi
Tramp byl s největší pravděpodobností kříženec boxera s dalmatinem. Bohužel to nevíme přesně, jelikož Trampík byl tulák a přišel k nám 6.1.1995 asi jako roční pejsek. Jméno dostal podle tuláctví (trampování) a ne jak se spousta lidí domnívá podle pohádky Lady a Tramp.
První rok byl opravdu krušný. Byl dost veliký problém přesvědčit Trampa, že nejsme pouhou přestupní stanicí. Jeho útěkům nezabránil ani oplocený pozemek. Uměl podobně jako kočka přeskakovat dvoumetrové ploty, na překousání vodítka stačila chvilková nepozornost a ze všech obojků se uměl během okamžiku vyvléknout. Několikrát jsme mysleli, že to už vzdáme. Nebylo dne, kdy bychom ho nehledali. Dokonce nám byl dvakrát ukraden a posléze zapírán. Počáteční nervy se ale vyplatily. Z Trampa se vyklubal báječný a oddaný pejsek.
Chvilku jsme válčili s jeho loveckou vášní, protože se jako tulák musel nějak uživit, ale i to se nám podařilo s postupem času odbourat. "Maturitu" složil o pár let později, kdy jsme byli na letní dovolené v Bretani (samozřejmě s pejskem). Tam jsme měli plnou zahradu divokých králíků. Za celých čtrnáct dní Trampík nezakousl žádného a to nemusel být přivázaný! Při pohledu na králíky sice hrozně slintal, ale poslechl a zůstal pouze u sledování.
Při jeho popisu jsme uváděli, že máme boxera, který se špatně rozběhl proti zdi. Měl totiž delší čumáček. Ale z 99 % byl boxer. Tudíž miloval hry všeho druhu. Mezi jeho oblíbené zábavy patřila hra na honěnou, na shovávanou, plavání a pronásledování koček. Obvzláště si užíval jejich úžas, když jim k úniku nestačilo pouhé přeskočení plotu. Byl jim totiž stále v patách. Byl také veliký vtipálek. Jednou nám předvedl, že se uprostřed rybníka topí. Když už jsme začali skákat do vody, tak celý rozesmátý doplaval na břeh. Také ho bavilo vylekat slepice nečekaným štěknutím a skočením doprostřed hejna. Potom nadšeně sledoval, jak slepice kdákají a snaží se co nejrychleji někam odletět. Miloval opičí dráhy. Dokonce uměl lézt po štaflích. Měl moc rád i zimní radovánky. Se sestrou jsme ho zapřahovaly do sáněk a on nás potom tahal po vesnici. Ostatní děti nám záviděly a proto jsme je nechávaly také svézt. To potom Trampík běhal sem a tam. Bavilo ho to celé odpoledne.
Byl také bezvadný hlídač. Cizí osoba se k nám směla přiblížit jen na určitou vzdálenost. Pokud však byla pomyslná hranice překročena, z krotkého pejska se stala rozzuřená bestie. Takže se dotyčná osoba raději vrátila zpátky.
Měl rád pejsky, ale nesměl se s nimi potkat na vodítku. Uměl se dobře
prát, ale nikdy žádnému pejskovi neublížil. Jen jim dával za vyučenou,
aby si na něj příště nedovolovali. Byl ale neuvěřitalný dobrák. Pokud
se tu objevil jiný toulavý pejsek, sám od sebe mu přenechal své jídlo i
pelíšek. Pokud viděl, že se s někým kamarádíme, byl to také jeho kamarád a naopak.
K oblíbeným zábavám patřila i návštěva veterináře. Bral to jako společenskou událost. Popovídal si s pejsky i s veterinářem. V čekárně předváděl neuvěřitelnou škálu zvuků, jen aby získal nového kamaráda. Jednou dokonce nasimuloval ochrnutí, které okamžitě pominulo po příchodu do ordinace. Naštěstí nikdy na žádné choroby netrpěl. Pouze krátce po příchodu prodělal laringitidu, ale jinak nic jiného nebylo.
Odešel tak náhle a nečekaně, jako k nám přišel. Zemřel 21.5.2004 na rakovinu. Moc nám všem chybí. Mysleli jsme si, že takhle bezvadného pejska už nikdy mít nebudeme, ale naše domněnka se naštěstí nepotvrdila. Škoda jen, že se se Strongim nesetkal. Určitě by si moc rozuměli.